Osobní úspěch: Vzdát se? To umí každý…


Jaké je nejjednodušší východisko nebo řešení něčeho, co Vám nejde? S něčím s čím nejste spokojeni a co Vás nebaví? Nejjednodušší je to vzdát, že? Prostě to nechat být a říci si, že to a nebo ono není pro Vás. Musím Vás ale upozornit, že s tímto přístupem díru do světa rozhodně neuděláte a že dál budete dělat, co Vás nebaví… Tento článek vznikl zcela spontánně a nejspíše napsán prostě být měl. Dále v textu uvidíte jeden opravdový příběh, který věřím, že mnohým ukáže, že jsou i jiné cesty, než se vzdát… Ať už nám osud přináší jakékoliv rány…

Příběh, který se skutečně stal…

Tento článek vznikl zcela spontánně a původně měl vzniknout článek úplně jiný. Osud tomu ale chtěl jinak, pojďme popořadě a hezky od začátku…

1.operace

Úvod vezmu velmi rychle a stručně… Miluju fotbal a posilování. Těmto dvou sportům jsem podřídil téměř celou svou pubertu až do současnosti. V zimě 2015 jsem utrpěl na soustředění ve fotbale ošklivý úraz kolene, který se semnou táhl až do června 2016. Během této doby jsem opravdu vyčerpal všechna alternativní řešení (od šamanů, bylinek, fyzio, různých laserů, energiií atd.) a musel jsem podstoupit operaci kolene – menisku, které jsem se tak moc bránil. Operace byla nutná, protože tam byl úlomek a koleno bych si ničil čím dál více. A tak se tedy stalo a v červnu 2016 jsem byl na operaci menisku. Na fotce níže jsem pár hodin po operaci…

Fáze rekonvalescence a návratu do formy

Operace proběhla v pořádku a nastala fáze rekonvalescence a návratu zpět do formy. Jsem člověk, který se zabývá velmi intenzivně pozitivním myšlením a všem s tím spojeným. Neodsuzuji žádné alternativní metody a věřím, že

 vše je možné, pokud to za možné sami považujeme.

A tak jsem si naplánoval svůj brzký návrat a představoval si, jak opět jedu „bomby“ ve fitku. O deset dní později se tak skutečně stalo a já se vrátil. Prozatím jsem cvičil vršek těla – konkrétně silovou gymnastiku a spodku ještě dával odpočinout. Byl to tzv. zázrak a nikdo nechápal, jak jsem to dokázal. Opravdu mě koleno nebolelo a byl jsem plný síly. Čím si to lze vysvětlit?

„Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.“ Napoleon Hill

Vše jsem podpořil adekvátní suplementací (přírodní), a i to sehrálo důležitou roli v mém návratu. Ani na vteřinu jsem nezoufal a věděl jsem, že se vrátím ještě silnější, než jsem byl. Touha a chuť byla obrovská. Níže na fotce jsem já s bráchou 10 dní po operaci!!!

Zařazuji na vyšší level

Jak šel čas a týdny ubíhaly, začal jsem zapojovat i spodní část těla a přešel na trénink na nárůst svalové hmoty, abych dohnal ztrátu svaloviny a síly na nohou a i vršku v době, kdy jsem byl mimo. Nohy jste trénoval opravdu tvrdě a vršek stejně tak. Vždy, když jsem neměl zrovna největší chuť a sílu do tréninku, jsem si řekl, proč to celé vlastně dělám a že to dělám pro sebe. Naslouchal jsem tělu a když něco začalo bolet, zmírnil jsem tempo, nebo ukončil trénink. To dříve bylo nepřípustné – ego by to nedovolilo. Spousta lidí by měla ze zranění respekt a buďto by se sportem přestali a nebo by cvičili bez adekvátního nasazení a tempa.  To nebyl můj případ, přesně jsem věděl, kam směřuji a že cesta je přes pot a odříkání. Mé heslo znělo:

Nikdy to nevzdávej!!! Trénuj tvrdě nebo běž domů!!!

Tím jsem se řídil a přizpůsobil tomu svůj harmonogram dne a také adekvátní suplementaci, která dělá obrovský rozdíl ve výkonu a následné regeneraci. Byl jsem schopný trénovat opravdu velmi tvrdě každý den a postupně jsem zařazoval i další sporty jako badminton, plavání a postupně futsal v hale…

Ten bere steroidy, to je zcela jasné… 

Tato věta kolovala okolo mě častěji, než mé vlastní jméno. Na jednu stranu mi vadilo, že se to o mě říká… Ale na druhou to je obrovská pocta, protože jsem dokázal něco, co ostatní nepovažují za možné. Ani se jim nedivím, protože bohužel u nás ve fitku je zcela běžné být na „anabolické kůře“ a i přes takové kůry se většina těchto lidí nemůže s mou intenzitou tréninku rovnat. Jak je toto možné? Vděčím za to jedné osobě, která se dívá na posilování jinak, než je všeobecně známo a tímto mu na dálku děkuji (ano, si to ty Adame a palec hore za performance traininig). Níže foto z tréninku, forma není zdaleka top (cítím rezervy), ale přesto je více než dobrá…

Nasazení, intenzita, suplementace (okolo tréninku) a strava z Vás udělá nadprůměrného cvičence… Steroidy není třeba brát!!!

Návrat na hřiště a rána číslo 2

Když už jsem byl v opravdu dobré formě a nohy jsem zpevnil natolik, že jsem se cítil silný jako skála, následoval návrat na trávníky. Ten jsem plánoval o týden déle, než jsem měl… Trenér mi napsal, že by bylo super, když bych mohl na zápas již tento víkend. Volání trenéra jsem vyslyšel a jel s týmem na zápas (přípravné utkání). Rozcvičku jsem bral vážně a pořádně vše protáhl a pomazlil se s balónem. Týden před zápasem jsem byl hrát futsal a koleno drželo naprosto v pořádku, po takovém zpevnění ve fitku nebylo ani divu. Dokonce jsem měl nohy silnější, než před zraněním.

Úvod zápasu mi vyšel a ihned jsem měl tutovou šanci a ukázal jsem svoji temnou stránku, a to proměňování šancí. Cítil jsem, že tento zápas vstřelím 2-3 góly, věděl jsem to, že šance přijdou – prostě si je přitáhnu. V 10 minutě jsem si ale přitáhl něco jiného, skácel jsem se k zemi a stěží se zvedl. Bolelo mě v okolí kotníku, převlékl jsem se a jel ze zápasu domů s tím, že to budu ledovat a za 14 dní jsem zpět. Takto vypadala noha po zápase…

To bylo v sobotu po obědě. V neděli jsem měl seminář celodenní o posilování (performance seminář) a stav se mi moc nezlepšil. V pondělí dopoledne jsem raději zašel na chirurgii, kdyby cokoliv, tak ať mi předepíšou nějaké lasery a rychleji se zotavím…

Verdikt byl tvrdý…

Verdikt paní doktorky mě hodně zasáhl a byl pro mě velmi tvrdý. Nejdříve se mě optala, jestli mám rád bolest, že jsem přišel až teď. Pak řekla sestře, volejte na sál, tohle musí ihned na operaci. Verdikt? Přetrhaná achilovka… A já si s tím chodím po seminářích… V tu chvíli mě zalil pot a moje plány o velkém combacku na hřiště a do fitka se rozsypaly jako domeček z karet… Souhlasil jsem s operací (co mi také zbývalo, že?). Několik hodin po operaci přišla noha k sobě a takovou bolest jsem snad ještě nezažil. Přijmout tu bolest byla opravdu velká výzva… Optimistický návrat prý je za cca 2-3 měsíce, ale mluvím o návratu zpět na obě nohy (tedy chůze), nikoliv návrat sportovní, tak uvidíme… Teď o 2 dny později píšu tento článek (vyšel však až o další 4 dny později).

Někdy nám prostě osud nepřeje a klade nám do naší cesty překážky. Ale tyto překážky mají za úkol jen jediné, abychom ukázali, jak moc toužíme po daném cíli a jestli jsme ochotni podstoupit i chvilkové peklo, abychom poté došli do ráje.

Pod tímto pojmem si každý může představit svůj vysněný život a Vaše cíle. Jak řekl jeden velice úspěšný pán S. Stallone:

„Nejde o to jak inkasuješ, tady jde o to, kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš, kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě, jenom tak se vítězí“.

Poučení a vzkaz všem

Život mi určitě dal nějaké znamení a upozornil mě na něco, co bych neměl ignorovat, ať už to souvisí s fotbalem, nebo s něčím úplně jiným… Beru to jako velké poučení a za to jsem vděčný.

Stěžovat si, proč zrovna já? Vzdát to? To umí každý a je to to nejlehčí, co kdo může udělat… Ale pokud to vzdám, jak se na sebe budu moci dívat každý den do zrcadla? Jakou budu mít omluvu, že jsem si nesplnil své sny? Co si řeknu na smrtelné posteli, před odchodem na jiné místo? Bude má omluva, že jsem to prostě raději vzdal?

Limity jsou jen takové, jaké si sami nastavíte!!!

Kdyby to takto dělal každý, tak ještě dnes žijeme v jeskyni a mluvíme na sebe posunkovou řečí, naštěstí tu jsou i tací, kteří se nebojí riskovat a jdou si za svými sny a cíli. Těmto lidem tleskám a přeju Vám všem zažít pocit vítězství, ne vítězství nad druhými, ale sami nad sebou, protože to je nejlepší, co lze zažít. Stanovte si své cíle a běžte za nimi, překážky přeskočte, obejděte, občas spadnete na hubu a zase se zvednete a půjdete dál, věřte, že můžete dokázat vše, co si přejete. Jen udělejte první krok, naslouchejte své intuici a nebojte se riskovat.

„Miřte na měsíc. I když jej minete, skončíte mezi hvězdami.“ Les Brown

Jedno Vám slíbím: I přes operaci menisku jsem se vrátil ještě silnější a osud mi dal další překážku v podobě high levelu, a to přetrženou achilovku, výzvu přijímám a slibuji, že tentokrát se vrátím ještě silnější, ať to stojí cokoliv!!!


Autor článků a projektu „ŽIVOTNÍ ROZVOJ“– Jakub je kluk, který se rozhodl život jen nepřežívat, ale ŽÍT. Nevzdalovat se svým snům a cílům, ale naopak si je SPLNIT. Nestěžovat si neustále, ale být ŠŤASTNÝ. Celý život se člověk UČÍ a tím ROSTE a SÍLÍ. Děkuji, že jsem našel cestu, jak se stát inspirací pro ostatní a hlavně, jak změnit život k lepšímu i Vám. Autor e-booku – „6 způsobů, jak si změnit život k lepšímu pomocí eBooku“ a eBooku „TAJEMSTVÍ ŽIVOTNÍHO ROZVOJE

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *